‚—-
Nejběžnější vnitřní paraziti psů a koček jsou škrkavky a tasemnice:

Škrkavky (Toxocara canis, Toxocara cati)

Tasemnice (Dipylidium caninum) parazituje u psů i koček

Prakticky všechna štěňata se rodí nakažená, protože larvy škrkavek již během březosti se přes placentu dostávají do plodů. Po narození se štěňata navíc infikují i mlékem feny. Larvy škrkavek se tak dostávají do střeva, odkud pronikají do krevního oběhu, kterým se dostanou do plic, jater a jiných orgánů, kde se vyvíjí. V průběhu migrace mohou způsobit zánět plic a poškozují i ostatní vnitřní orgány. Vývojový cyklus se uzavírá ve střevě, kde dospělé škrkavky produkují svá vajíčka. Vajíčka se trusem dostávají do vnějšího prostředí. Jsou vysoce odolná, a tak lehce a dlouhou dobu mohou sloužit jako zdroj nákazy dalším psům nebo dětem.

U dospělých psů je vývoj škrkavek odlišný. Z vajíček se v zažívacím ústrojí nakaženého jedince vyvinou larvy, ty proniknou ze střeva do krevního oběhu, ale zpátky do střeva se vrací zřídka. Zůstávají „spát“ v játrech, plicích, mozku, ledvinách a svalech. U fen, které zabřeznou, se larvy „probudí“, dostanou se zpět do krevního oběhu a přes placentu infikují plod.

U koček je vývojový cyklus škrkavek podobný. S jediným rozdílem, že koťata se rodí nenakažená, protože larvy škrkavek nenapadají koťata během nitroděložního vývoje.

Proto Vám Váš veterinář doporučuje: pravidelně odčervujte Vašeho psa a kočku již od nejútlejšího věku!

Určitě jste už viděli psa, který si třel zadek o zem. Příčiny mohou být různé, ale často to bývají právě tasemnice, kterých uvolněné články se aktivně pohybují směrem ven z konečníku a psa to svědí. Tasemnice potřebuje pro svůj vývin mezihostitele, kterým je blecha. Proto je důležité společně s odčervením psa nebo kočky jejich odblešení a naopak.

Jak se může nakazit člověk?

Vajíčka a larvy parazitů se nacházejí prakticky kdekoliv ve venkovním prostředí. Vajíčka jsou navíc velice odolná a v prostředí mohou přežívat a být infekce schopné i po několik let. Napadení člověka může proběhnout bezpříznakově, s mírnými zažívacími obtížemi, kožními změnami, ale také oslepnutím a občas až úmrtím pacienta. Závisí to na druhu parazita, intenzitě napadení a stavu imunitního systému i věku člověka.

„Nejlepším“ a nejčastějším kandidátem pro nakažení jsou děti, které jsou v těsném kontaktu se zvířetem, hrají si na písku, dávají si ruce do pusy, a takto přicházejí do kontaktu s vajíčky parazitů. Larvy měchovců mohou také aktivně pronikat přes kůži, třeba při chůzi na boso. U dospělých lidí se zvýšené riziko většinou týká pouze imunitně oslabených jedinců.
—-