Portosystémový shunt je onemocnění známé jak u psů, tak u koček. Jedná se buď o vrozené (kongenitální) onemocnění, nebo vzniká sekundárně v důsledku portální hypertenze (zvýšený tlak v portální žíle). Příčinou portální hypertenze může být mnoho onemocnění, častou příčinou bývá chronická hepatitida s následnou cirhózou jater nebo chronické obstrukce vývodných cest žlučových. Při rozvoji PSS jako důsledku jiného onemocnění pozorujeme zpravidla vznik několika zkratů jako kompenzační reakci na dlouhodobě zvýšený tlak uvnitř cévy.
U vrozeného onemocnění vzniká často pouze jeden zkrat. Podle lokalizace místa zkratu rozeznáváme dvě formy – a to intrahepatální (uvnitř jater) nebo extrahepatální (vně jater). Intrahepatální zkraty jsou častější u velkých plemen psů, extrahepatální jsou naopak typické pro malá plemena psů a kočky. U psů bývají častěji postižena čistokrevná plemena, nejvíce je onemocnění zaznamenáno u plemen jako yorkshirský teriér, malý knírač, maltézský psík, schi-tzu, irský vlkodav, labradorský retriever nebo zlatý retriever. Domácí krátkosrsté kočky jsou více postiženy než čistokrevná plemena kromě perských koček, u nichž je výskyt onemocnění vyšší.
K rozvoji klinických příznaků dochází zpravidla okolo 6. měsíce až 1 roku života. To neznamená, že PSS nemůže být diagnostikován u zvířete ve středním nebo pozdějším věku. Většinou se s těmito případy setkáváme u zvířat, která v mladém věku vykazovala mírné příznaky, nebo byly tyto příznaky mylně považovány za jiné onemocnění.
Toxické látky, které se díky PSS dostávají do systémového krevního oběhu, nejvíce ovlivňují centrální nervový systém (CNS) a v menší míře i trávicí nebo močový aparát. Postižení CNS označujeme jako jaterní encefalopatii a k příznakům patří např. občasná slabost, ataxie, dezorientace, točení v kruhu, změny v chování, přechodná slepota nebo záchvaty. Onemocnění se ale také může projevovat trávicími potížemi jako chronické zvracení, občasné nechutenství či polyfágie (nadměrný příjem jakéhokoliv krmiva), průjem nebo naopak zácpa. Typickým znakem u nemocných zvířat je opožděný růst nebo váhový deficit oproti vrstevníkům, což je způsobeno nedostatečným zpracováním přijatých živin.
V důsledku nadměrné koncentrace amoniaku v organismu a jeho snaze vyloučit jej přes ledviny močí ve formě kyseliny močové, dochází k tvorbě urátových močových kamenů. Přítomnost kamenů může být doprovázena problematickým močením nebo přítomností krve v moči. Někdy se pozoruje polydypsie (zvýšený příjem tekutin) s následnou polyurií (zvýšené močení).
Klinické příznaky nejsou stálé. Někdy jsou intenzivnější, jindy mají tendenci ustupovat. Většinou ke zhoršení zdravotního stavu zvířete dochází po nakrmení (obzvláště po krmení dietou s vysokým obsahem proteinů), kdy se ze střeva vstřebává více toxických látek.
Při podezření na přítomnost PSS je nejdříve nezbytné zvíře důkladně klinicky vyšetřit se zaměřením na vyloučení jiných onemocnění, která se mohou projevovat podobnými příznaky. Po samotném klinickém vyšetření je třeba provést základní rozbor krve. Při biochemickém vyšetření je možné zjistit sníženou hladinu albuminu, močoviny nebo glukózy. Jedná se o látky, které jsou za normálních okolností syntetizovány játry. V důsledku nedostatečné funkce jater je jejich produkce omezena. Parametry typické pro poškození jater, jako jsou jaterní enzymy, při samotném PSS nevykazují abnormality. Pro zjištění funkce jater je nezbytné stanovit hladinu žlučových kyselin. Jedná se o látky, které podléhají tzv. enterohepatální cirkulaci (vstřebáním ze střeva se dostávají do jater, odkud jsou žlučí dopravovány zpět do střeva) a do systémového krevního oběhu se dostávají jen v omezeném množství. V případě přítomnosti zkratu obcházejí tyto látky játra a v krevním oběhu jsou v mnohem vyšších hladinách. Proto jsou specifickým ukazatelem na přítomnost PSS.
Dalším diagnostickým krokem, který může pomoci odhalit přítomnost PSS, je vyšetření moči. Moč může mít normální nebo sníženou koncentraci, a to v důsledku nadměrného příjmu tekutin. Typickým znakem pro přítomnost PSS je nález urátových krystalů v močovém sedimentu.
Zobrazovací metody, jako je rentgen nebo monografie, mohou být rovněž užitečné, ale nejsou specifické. Na RTG snímcích je typickým znakem zmenšení jater jako následek nedostatku živin a následné atrofie. Sonografickým vyšetřením je někdy možné přímo odhalit přítomnost samotného zkratu.
Pro potvrzení podezření na přítomnost PSS je nezbytné provést portografické vyšetření. Jedná se o rentgenologické vyšetření s aplikací kontrastní látky do cévy střevní kličky, kdy se zobrazí krevní zásobení jater i se samotným zkratem.
Léčba tohoto onemocnění je možná, je-li přítomen jeden zkrat. Řešením je chirurgické uzavření zkratu doplněné léky a změnou stravy pro snížení příznaků jaterní encefalopatie.
—-
použity materiály časopisu Planeta zvířat
—-